Zenit

Horká píseň v zimě

Ladislav Dymeš

Pösnek

Těžký těžký táhneme za sebou kámen života pěšky. Den nachmelen potácí se potácí se. Zima všude je jí plno od vesnice k vesnici celou silnici bíle do našich oken strornečki bilé vysázeli. Vítr hvízdá bičem práská čas honí divokou káču takovou velikou. Člověk hťi zotročil železné vlaky před ním se plazí v chuchvalcích sazí po břiše. Lokomotiva divá přiletí přes tisíc mílí jak by ji hnal na signál. Tak jako vlak slunce jednou slunce pošleme ulicí ulicí. ŽIVOTU POPÁLÍ SUKNICI. Muži ženy všichni vzkřiknem aby hráli aby duli fanfáry slunce se po světě kulí. Ze sbírky »Hvězdy na spadnutí«.

L. Kassák Wien Linorez

O ELEKTROGENIJU NIKOLI TESLI

Lj. M.

Najređa i najteža je spoznaja velikih stvaralaca. Ta suvišna je spoznaja o njima dok su među živina. Mnogo važnija je danas politická i demagoška svést gradske ulice, međunarodna nogometna utakmica, pad ili skok deviza na kojoj burzi nego o jednom živućem génijů naše rase. Sto če nam naš genije? To je mistifikacija. Ne može biti medu nanrm genija jer mi sami o sebi držimo da to jesmol? Sto če nam

živuči genije nama trebaju samo neopasni mrtvi. Tko još da se o njima bavi? Narodni poslanik X največi je naš čovek. Generální direktor Y banke velik je naš građanin. Trgovac svinjama ugledan je gospodin. Ima vremena za priznanje ostalih. Ima vremena : svi černo se još tužno rasplakati i namočili naše svilene marame u čašama suza. Kad umře mudro černo se rastužiti nad njegovim grobom : jest velik je čovek bio naš Nikola. Oprosti mrtva i veliká seno nismo imali dovoljno vremena . . . národ . . . država . . . stranka . . . jedinstvo . . . vječnaja pamjat i. t. d. mrmljače sentimentálni nepozvani čovečuljak nad lešom