Zenit

Il y a de si belles odeurs, parfums mâles. Alonzo. Alonzo, la promenade en mer, les cadeaux, le chapeau avec un ruban dont la couleur était une erreur. Tu n’étais pas triste. Nous ne nous sommes pas embrassés. Une femme ne peut jamais devenir un homme. Mais toi je l’ai façonné selon mon dieu. Hélas, les jeunes filles nous reprennent et il y eut trop de fatigues dans notre pur amour intelligent. Il y a de si belles odeurs, de si belles couleurs. Tennis! Tout est blanc. Les balles rebondissent. Les flanelles sont chaudes, Je suis tendu comme les cordes de la raquette et je le renvoie chacun de tes sourires. Souviens-toi, Nini, et comme je te préférais à cause de ce nom ridicule. Souviens-toi de toute cette neige de dents, de flanelle, de balles et d’asphalte. Précieuse glace parfumée au goudron. Par contre nos mains étaient très chaudes. J’aimais ta température et le tambour de tes artères. Certains jours j’avais besoin d’être malheureux. Alors je naviguais sur les mers bleues des proepeelus. Imagine-toi ! Le train-quitte Samarang à 5 heures 52 du matin. Le lendemain soir on débarque à Batavia, et le boy porte nos bagages. Tous les hôtels sont de marbre. Le colonel James Burns qui fit le voyage en septembre 1909. nous a prévenu des précautions à prendre. La nuit les trains ne marchent pas et il faut coucher à Maos. A l’Hôtel El Towar, de la terrasse, on voit le grand Canion du Colorado, la piste du Grand Ange et le désert peint en pourpre. Dix dollars par jour. Tonga, Samoa, Fiji, îles des trois nations merveilleuses. Nous sommes aux portes du jour. La poésie fait le tour du monde en un quart d’heure. J’ai vu l’arbre du Capitaine Cook et la maison de Stevenson. L’entrée de la grotte du marinier est à quatre oieds sous le niveau de la mer; il faut nager douze mètres entre deux eaux, dans- un étroit canal, sans pouvoir prendre souffle. Une princesse indigène y vécut plusieurs mois avec son amant. Apprendre à désapprendre et ce sacré besoin d’être malheureux. Exotisme de seconde main. Il y a aussi Chateaubriand. Je relisais Cynthie: Une vapeur se déroule, monte et enveloppe l’oeil de la nuit d’une rétine argentée... Un jour je voulus oublier tout ce que je savais, ouvrir toutes les fenêtres et dormir à la belle étoile de mes souvenirs. Souvenirs, souvenirs, je ne peux plus tous vous nourrir!

ŠEST BASNI

Adolf Hoffmeister

- Praha

miliardář až budu miliardářem koupím si za vše samou lásku schovám ji na 7 zámků a když se potáhne do pole rozdám ji vojákům

herbáře kvötina roste z kořene stonkem v zázračný kvét hle z našeho pohlaví vyrostla lodyha lásky a na konci jejím je křehoučký polibek jak jsou hezké na podzim herbáře

vějíř dívka říká vějířku vějířku zapoměni ověj mě větříkem tanečním kolik je na tobě krásných jmen tolik mám těžkých hříchů tolikrát z žeber adamových udělal pánbůh ženu a pod každým žebrem je srdce

velcí lidé marinetti je veliký básník váva je můj veliký přital wachsmann je skutečný veliký člověk k je opravdu veliký osel a takó já jsem patrně njakě veliký má láska ja největší na svět největší láska

noviny pozor velký úspěch saisony krásná mimi & bobo výst ednik v žižkov t id • zámečník otrávil matku své milé peru vypovídá válku chile s ručičky k ručičce jdou světa chvíle podejte mi ruku příteli co je kolektivní moudrost globu vite —li

kytička chtíc nechtíe kveteš na louce pod zahradom kytičko modrá jako v srdcích láska anebo básník ve městě chtě nechtě

DRAMA

Georg Kaiser

—Berlin

Drama ist Bedrohung des Zuständlichen

Die Tat Drama gestellt sich in den Nur-Verbrauch von Vitalität bedrängt den Nur-Verbraucher (den Bürger den Geborgenen) unerbittlich. Die Drama-Tat kann geschehen ohne Willen zum Angriff oder geschieht mit diesem Willen. Die Verschiedenheit liegt nur in der Form, im Stoff Im Urgrund sind beide Vorgänge gleich, da der DramaTäter (Dichter) durch seine Leistung die Störung des Zuständlichen bezweckt und erzielt. Die Erschütterung durch ein Kunstwerk ist Erschütterung des Zuständlichen der Nur-Verbraucher; sie finden sich besiegbar in jeder Pore und jedem Puls ihrer matteren Vitalität. Jedes Dichtwerk verrichtet eine vernichtende Niederlage der Geborgenen. Wirkung von Kunst ist so : Demut oder Melancholie beim Niederschlag. Angreifer in Bewusstheit auf Zuständliches mit Stoff und Form des Zuständlichen : Iwan Goll. Kein Umweg über dekorierte Historie (die kachiert und schonend schnörkelt) ins Ziel. Dieser Drama-Täter hantiert ohne Pose und Posa : er bedingt sich vollkommene Handlungsfreiheit nach eigenem Gesetz - wie solche Freiheit des Unternehmens einer Drama-Tat einzig würdig ist. „Über Iwan Goll als Dramatiker“